Říjen 2010

New York Herald Tribune!

24. října 2010 v 14:01 | M*
Nemám teď nějak na nic náladu. Ani na psaní. Paní múza odjela, asi si vzala studijní volno a já mám smůlu... A sousedi vrtají, nebo se snaží prorazit hlavou zeď (a možná i Zeď), takže se nemůžu soustředit na psaní slohu, které mě stejně vůbec nejde. Takže jdu vařit. To mne teď strašně baví a naplňuje. Ale nebaví mě to jíst, nechápu proč...



Odlesky zrcadel na slunci hoří,
je to beznadějné, má milá existence.
Marnost nad marnost není mravnost nade vše,
tak jako havran není psací stůl.
Seď tiše, mladý nihilisto,
ať neslyšíš pravdy jen půl.

The Dreamers
The Dreamers.
We exept you, one of us!

Louvre
Žijte, dokud můžete. A nebuďte moc hodní, vůbec se to nevyplácí. Vůbec ne. 
Stejně jednou budu slavná. Ale né teď, až potom, příležitostně!!!
Jára Cimrman je můj otec. A Hercule Poirot můj děd. Jo, adoptovala jsem si je. 

Poirot

lalalalalá


Being a fucking hipster! (né, nic mi na hlavu házet nemusíte...)

Servus.

My mind´s not right...

3. října 2010 v 11:33 | M*
M je divná. 
M je úchylná, protože strašně ráda chodí na hřbitov a strašně ráda fotí hroby (a strašně moc mrtvých lidí ji kvůli tomu určitě nenávidí).
M je morbidní a je jí to jedno. Ale jde jí ze sebe samy mráz po zádech (uáu!)
M je zadaná (muhahahahá!). Chlapec mít modré oči a být moc milý. Chlapec bydlet moc moc daleko a M být proto smutná.
M je fakt hodně moc divná. Dělá jí totiž zvláštní potěšení a uspokojení psát na dva blogy.
M je strašně moc divná. Naučila se přetvařovat a teď to pořád praktikuje ve škole, což není dobré. Vůbec to není dobré. Je to zlé. Je to opravdu velice nehezké.
M je zima. Pořád. Stále. I když má na sobě několik vrstev oblečení, nepomáhá to. Co když mě pronásleduje Samara?
M je smutná. Protože. A protože jí chybí nějací lidé, jako třeba její Chlapec a její Nejlepší kamarádka a její Euphooria a její rodné město Praha. Tak.
M je blázen. Fakt. Nechoďte za ní a neptejte se jí, kolik je hodin, protože...
M je asi fakt divná a nemá ráda lidi. A neví proč. Nebo spíš ví a to je o moc horší.
M je strašně ošklivá, alespoň někteří člověci jí to říkají (jeden člověk, který má moc špatnou karmu a jednou z něho bude cvrček).
M je strašně nefotogenická, ale nikdo jí to nevěří, protože má asi pěkné fotky na fejsbůčku (neví tedy které, ale to je přeci fuk).
M je posedlá koukáním se na mobil, jestli jí nepřišla zpráva.
M je posedlá pudrováním si obličej.
M je posedlá svým novým parfémem.
M je posedlá svým novým retro kabátem.
M je zamilovaná do Marvina ze Stopařova průvodce Galaxií.
M je naivní, protože až bude dospělá, chce se stát Stopařem.
M je naivní, protože jednou chce jít na FAMU nebo na žurnalistiku nebo na dějiny umění nebo na psychologii. Hahaha.
M je otlučená, protože neumí chodit a v pondělí spadla na schodech, vedoucích do tělocvičny a má teď krásně fialová kolena.
M je neoblíbená a zároveň oblíbená a strašně zbytečná spolužačka.
M je zoufalá, protože nemá žádné krásné plesové šaty, jen ty staré, a nutně potřebuje nové (NUTNĚ, CHÁPETE?) a nikdo jí je nechce koupit, fňuk.
M je pesimistická, co se jejích výsledků ve škole týče, protože už stihla dostat čtyřku z chemie a jedničku podtrženou z literatury (a bude se tím chlubit!).
M je staromódní.

ehm...


M je nadšená tím, že si spolužačky myslí, že se dobře obléká (nechápete? Ona taky né!).
M je smutná, protože jí chybí její nejlepší hý, kek a MOX kamarád M.
M je ospalá, protože má třikrát týdně vyučování od sedmi a prostě považuje za nutné si do jedenácti v noci číst a psát si s Chlapcem.
M je modrá. Protože to řekl její hý,kek a MOX nejlepší kamarád.
M je se sebou nespokojená, a to už proto, že byla schopná napsat takto zoufalý a trapný a divný a hloupý a nekvalitní článek.

Těšilo mne.

M je...!