Červen 2010

Nikdy nic nebylo. A ani nebude.

24. června 2010 v 21:00 | Joan
Dobrý den, dobrou chuť, dobrou noc, všechno nejlepší a hodně zdraví, šťastný nový rok a veselé Velikonoce!

Nastal čas. Na co? Na to, najít nějaké další vhodné místo, kam bych se mohla vnucovat, kam bych mohla cpát své názory a další podobné blbinky, myšlenky a taky kde bych si mohla stěžovat.
Nejsem si ještě tak docela jista, zda si přeji nebo ne, aby jistí lidé, co chodili na můj předchozí blog, si četli i tenhle, leč nechám to náhodě a osudu a štěstí (na bohů né, protože beztak žádný není).

Mám ráda Prahu, víte?
Není to jenom tím, že jsem se tam narodila, nebo tím, že tam mám příbuzné, nebo taky tím, že tam jezdím tak často (i když je to částěčně možná i směs tohoto všeho). Je to zřejmě částečně dáno i mentalitou tamních lidí. Většiny lidí. Dobře, tak lidí, co znám, a taky lidí, co jsem tam potkala jen tak na ulici. Někteří jsou úplně obyčejní, ale jiní, ti další...některým je prostě jedno, co si o nich myslí okolí a tančí na ulici valčík v červeném klobouku. Například.
Mám to tam ráda, také proto, že tam bydlí moje TT (neptejte se, co to znamená!) Z. a pan D., se kterým jsem v pondělí moc pěkně zahálela (ták, sem by právě patřil ´smajlík´, jenže já je prostě odmítám používat v nějakém delším textu).

Mám ráda zmrzlinu (když je to tedy nový blog, tak se mi sem chce psát o mě, tak, jak se to normálně do úvoních článků píše, i když...jaképak normálně). Vanilkovou. McFlurry. A taky zázvorový tonic. A svetry. Klavír. Knížky. Blah.

Jsem šíleně divná, bláznivá a naivní. Dneska jsem se od jednoho asi osmiletého chlapečka dozvěděla, že jsem psychopat. Také jsem měla vystoupení s flétnou (ano, na tu taktéž hraji a strašně mi to jde, jsem asi pan Stivín v sukních a je jedno, že sukně nenosím), pobíhala po divadle a polila se kávou (dvakrát), což je zcela běžné a souvisí to s tím, že jsem dost nešikovná.

Ráda nakupuji. Dalo by se říci, že většinou utratím všechny peníze, co mi rodiče dají (joa jsem podle nich příživnice, tak pozor na mne), a ani nevím za co. Jde to rychle. Káva, knihy, oblečení, boty (BOTY!!!), občas nikotin, věci do vlasů, kosmetika, prostě takové ty blbinky.
Říkají mi knihomol jenom proto, že čtu víc než oni. Říkají mi šprt, i když mám velice špatná vysvědčení. Říkají mi, že jsem hodná, i když se stále přetvařuji. Jsem se sebou věčně nespokojená a stále na sebe nadávám, abych mohla od okolí poslouchat jejich názory a chválu. Ano, zasloužila bych si imaginární (a nejen imaginární) facku. Házejte po mne virtuální dobytek a já se budu uklánět. Tak.

Ráda chodím v dešti bez deštníku, ráda poslouchám, když někdo recituje, ráda si čichám ke knížkám a novinám. Na to prostě žádný soubor ve Wordu nemá, na vůni nové/staré knížky nebo novin. Ráda si hraji na balkoně s bublifukem a ráda si do noci čtu. Téměř neustále mám proto kruhy pod očima a celkově tak nějak vypadám jako mrtvola. Ráda poslouchám takové ty staré věci, jako je Doris Day.

Konec. Upřímně, potřebovala jsem napsat nějaký úvodní článek a tohle je dosti tragické, ale co, koneckonců, tragéd jsem, tak co jiného čekat.

ťuťu

Nazdár...